Pokud rodiče žijí jen pro své dítě, tak bude očekávat, že všichni budou naplňovat jeho potřeby – vysvětluje psychoanalytik

Co by měl rodič dělat, pokud si uvědomí, že je na dítě nezdravě navázaný? Jak se závislá matka cítí, když dítě odejde z domu? Tento rozhovor je poslední částí třídílného cyklu rozhovorů se psychoterapeutem a psychoanalytikem Martinem Podolan. Přečtěte si slova odborníka …
Pokud jsou rodiče přehnaně prajna, schvalující a málo kritičtí, dítě má pocit, že může hodně dokázat, neboť neví reálně zhodnotit své limity a schopnosti. Má pocit výjimečnosti a od druhých očekává, že ho budou obdivovat, řekl v rozhovoru pro Najmama psychoterapeut a psychoanalytik Martin Podolan. Stejně nevhodné je však pro dítě i prostředí, ve kterém jsou rodiče neomylní, vševědoucí a kontrolující, případně takové, ve kterém se klade příliš velký důraz na intelekt a štěstí.

S Martinem Podolan mluvíme io:

-Správaní rodiče, který je příliš navázaný na své dítě

-Snahe být dokonalým rodičem

-Obetovaní, kdy se matky vzdají vlastního života a žijí jen pro své dítě

-Jak se závislá matka cítí, když dítě odejde z domu

-Co by měl rodič dělat, pokud si uvědomí, že je na dítě nezdravě navázaný

Tento rozhovor je třetí částí třídílného cyklu rozhovorů se psychoterapeutem a psychoanalytikem Martinem Podolan o přílišné naviazanosti matky na dítě, škodlivosti závislých vztahů a o dopadech, jaké to má na dítě, ale i na matku …

V jaké představě o světě dítě vyrůstá, pokud matka žije jen pro něj a pokud se svět točí kolem něj? Nemůže z něj vyrůst dospělý, který bude nešťastný, pokud se mu lidé nebudou ve všem přizpůsobovat?

Pokud rodiče žijí jen pro děti a pokud jsou nadměrně starostliví, prajna, schvalující, chlubící, a zároveň málo kritičtí a neurčujúci osobní hranice, tak dítě vyrůstá v představě, že svět se kroutí kolem něj a že je v něm o všechno postaráno a vše možné . Směřuji tím k tomu, že nejen zanedbávání, ale také přílišná péče či svoboda produkuje děti, které jsou narcistní a zaměřené na sebe.

Jelikož potřeby dítěte splývají s potřebami rodičů, v jiných vztazích se dítě nevědomky domnívá, že jeho potřeby jsou totožné jako potřeby jiných, a proto se dožaduje jejich přednostního naplnění. Jelikož jeho potřeby se v rodině lze naplňovali bez námahy a frustrace, tak mimo rodiny snáší námahu, frustrace a nejistoty velmi těžko, a proto trvá na jejich okamžitém vyřešení a uspokojení. A pokud k tomu nedojde, zuří, znehodnocuje, zahanbuje, obviňuje či znevažuje.

Říkáte, že přehnaná péče produkuje narcistní děti. Má takové dítě o sobě příliš vysoké mínění? Potřebuje obdiv okolí?

Takové dítě mívá pocit, že může hodně dokázat, protože neví dobře posoudit rozdíl mezi tím, zda jsou jeho schopnosti, limity a potřeby reálné nebo fantazijní. Mívá pocit, že je mimořádně a má také falešné představy o své důležitosti nebo schopnosti. Věří, že jiní by se k němu měli chovat zvlášť vstřícně. Touží po splývání s jinými a často přemýšlí o ideální lásce.

Vyžaduje od jiných potvrzování a validaci a je pro něj důležité, aby ho jiní nějakým způsobem obdivovali. Přestože svým vynalézavým jednáním získává množství pozornosti, nezískává téměř žádnou angažovanost ve vztahu. Neví totiž rozpoznat, udržovat a respektovat mezilidské hranice a mívá proto potíže ve vztazích.

Když například zatouží po zábavě s kamarádem, bez ohlášení se objeví před jeho dveřmi v očekávání, že ten přeruší všechny činnosti a bude se mu bezmezně věnovat. Lidí někdy používá jako benzinové pumpy na plnění svých potřeb a dosahování svých cílů.

Jak to je v případech, kdy si naopak dítě myslí, že samy bez rodičů nic nedokáže nebo nemůže?

Pokud dítě vyrůstá prostředí, ve kterém jsou rodiče nejen přehnaně pomáhající, ale zejména všemocní, vševědoucí a neomylní, kontrolující, ochranářských nebo zdůrazňující spoléhání se na autority, tak dítě se může naučit být bezmocné a závislé. Potřebuje rady a podporu rodičů dříve, než udělá každodenní rozhodnutí.

Při organizaci důležitých oblastí života bývá od závislé od jiných a těžko se mu začíná s úkoly, pokud mu přitom nikdo nepomáhá. Neví samostatně nebo efektivně vyhodnocovat rizika nebo snášet nejistoty. Mívá strach z experimentování, selhání iz úspěchu. I když si je jisté, že rodiče pravdu nemají, raději jim neprotiřečí. Cítí se nepříjemně, když je samo a často přemýšlí o tom, že nebude mít nikoho, kdo by ho ujišťoval a staral se o něj.

To jsme si řekli dvě různá nevhodné prostředí, v jakých by dítě vyrůstat nemělo. Víte dodat ještě jedno do třetice?

Může jít například o nepředvídatelné, turbulentní nebo alkoholické prostředí, které klade důraz na intelekt, štěstí a spokojenost dítěte, ale zároveň netoleruje, trestá nebo bagatelizuje svobodné vyjadřování negativních emocí. V tomto prostředí se dítě jakoby naučí vytěsňovat část sama sebe do nevědomí a lidi dělí na dobrých a špatných.